CHEMIE PRO MYTÍ VOZIDEL

KONCENTRÁTY AKTIVNÍCH LÁTEK

Ve srovnání s ostatními provozními kapalinami zůstává chemie pro mycí linky mimo obecné povědomí. Důvodem bude zřejmě fakt, že přímo nesouvisí se samotným provozem vozidla, spíše mu navrací původní krásu, zvyšuje prodejní hodnotu nebo status jeho majitele. To jsou však faktory spíše subjektivní než technické. Získat vyhovující schválení zahraničního výrobce mycí linky, případně stát se dodavatelem některých nadnárodních čerpacích stanic je obtížné, proto se výrobou této průmyslové chemie mnoho českých společností nezabývá. Většina těchto produktů se prodává v běžných 25 litrových plastových obalech, přičemž koncentrovaná náplň vystačí jeho prodejci na několik týdnů až měsíců podle typu přípravku nebo vytíženosti mycí linky. Přestože se přípravky dodávají ve vysoce koncentrovaném stavu, již před naplněním do zásobníku linky se obvykle ředí vodou a k dalšímu poklesu koncentrace pak dochází při samotné aplikaci na vozidlo, na které se dostane již jen několik procent, nebo spíše jen desetin procent z původního obsahu přípravku.

SAMÁ VODA

Všechny běžné přípravky pro mycí linky jsou koncentráty účinných látek ve vodě. Mohou to být tenzidy - detergenty, které jsou zodpovědné za uvolnění nečistot a jejich odstranění, vosky nebo jiné povrchově aktivní látky, zajišťující následnou hydrofobitu povrchu karosérie. Oproti jiným provozním kapalinám je jejich chemické složení v podstatě podobné a pro člověka neznamená výrazné nebezpečí, vyjma určité míry škodlivosti pro zdraví při požití, či dráždivosti pro oči nebo kůži. To vše však pouze v koncentrovaném stavu. Z hlediska nebezpečnosti pro životní prostředí byla většina problémů vyřešena již před několika lety, kdy Nařízením EU č. 648/2004 o detergentech bylo povoleno používání jen takových povrchově aktivních látek (tenzidů a detergentů), které jsou z více než 60 % rozložitelné během 28 dní na vodu, oxid uhličitý a minerální látky. V aktivní pěně se může případně vyskytnout několik desetin procenta louhu, v čističi disků kol pak zase pár procent kyseliny (hlavně fosforečné), ale při samotném používání těchto přípravků v mycích linkách jsou tyto koncentrace zanedbatelné.

KVALITNÍ VODA, KVALITNÍ MYTÍ

Mnohem vyšší náklady na provoz mycí linky přináší oproti průmyslové chemii spotřeba vody. V důsledku toho se ve většině mycích linek s vodou šetří a dochází k její recyklaci. Úspěšnost této regenerace vody a její výsledná kvalita má velký podíl na účinnosti mytí. Nepříjemný zápach pozná většina zákazníků, ten ale spíše značí, že se voda kazí a nebyla ošetřena konzervantem, než že by špatně myla. Naopak převážná část složek mycích přípravků, zejména šamponů, je citlivá na tvrdost vody. Protože předúprava vody vedoucí ke snížení její tvrdosti by přinášela další náklady, musí se s jejím působením vyrovnat již samotné přípravky vhodnými aditivy, která vliv vápenatých a hořečnatých iontů utlumí. Zvláště finální opláchnutí vozidla vodou je velmi důležité, neboť není až takové umění vyjet po náročném mytí tlakovou pistolí s vozidlem sice umytým, ale po oschnutí nevzhledným, což je způsobeno opětovným vyloučením uvolněných nečistot. Nejzřetelnější je to zejména u tmavších vozidel.

KLAMÁNÍ SMYSLŮ

Po omytí a odstranění nečistot se vůz obvykle konzervuje. Dobrý vosk dokáže zajistit ochranu před povětrnostními vlivy a eliminuje usazování nečistot z provozu na několik týdnů, při ruční aplikaci pak i o trochu déle. Dobře ochráněné vozidlo se dříve dalo poznat jednoduše - podle schopnosti povrchového laku odpuzovat vodu a shlukovat ji do vodních kapek, což bylo dáno hydrofobním chováním přítomného vosku. Chemie však během posledního desetiletí pokročila natolik, že obdobné chování dokáží zajistit typově odlišné molekuly, které s konzervací vozu nemají nic společného. Jedná se o silikony, jejichž použití v mycích linkách se nedoporučuje, protože se při postřiku karosérie dostanou i na sklo, kde se snadno přichytí a teoreticky mohou způsobovat lámání světelného paprsku a přivodit tak řidiči oslnění světly protijedoucích vozidel. V chemii mycích linek se proto používají spíše povrchově aktivní látky - kvartérní amoniové soli, které svým chováním (v kombinaci s vyššími glykoly) dokonale odpuzují vodu. Jejich použití však u některých výrobců došlo tak daleko, že v určitých konzervačních voscích do mycích linek nenajdete téměř žádnou sušinu - tedy vosk.

NENÍ VOSK JAKO VOSK

Pro konzervaci se používají vosky, což jsou látky, které se velmi nesnadno uvádějí do roztoku, zvláště pak za běžných teplot. Jedním z nejlepších vosků je vosk karnaubský, který má ideální odolnost vůči povětrnostním vlivům, ale nevýhodou je horší aplikovatelnost. Na jeho zpracování je potřeba zařízení, které dokáže výrobní zásobník ohřát alespoň nad 80 °C na dobu několika hodin. U některých receptur je dokonce nutná teplota i mírně nad 100 °C. To si samozřejmě nemůže dovolit každý výrobce, takže kromě nákupu již zemulgovaného vosku má možnost použít jinou chemii a vosk do přípravku nepřidávat. Zákazník téměř nemá možnost přítomnost vosku v produktu poznat. Musel by si zanalyzovat samotný přípravek, a ne jej hodnotit pouze podle povrchu laku vozidla těsně po výjezdu z mycí linky. Stejně tak, jako kdyby se posuzovala účinnost šamponu podle jeho pěnivosti. Je to jednoduše tím, že dnes existuje mnoho pomocných látek, které snadno zvýší, nebo naopak sníží pěnivost přípravku, aniž by nějak výrazně ovlivnily jeho schopnost uvolňovat špínu a odstraňovat nečistoty. Pokud chceme mít trochu větší jistotu, že na karosérii našeho vozu skončí z mycího programu opravdu kvalitní vosk, je nutné volit program "Horký vosk". Vzhledem k nesnadné rozpustnosti pevných vosků ve vodě je to trochu větší záruka než v případě studeného programu, že za vynaložené prostředky získáme ekvivalentní produkt.

Zpět na seznam