SKLADOVÁNÍ POHONNÝCH HMOT

3. 7. 2015 / VÝROBA - VELKOOBCHOD - DISTRIBUCE - SKLAD / Autor: Michal Roškanin, Gabriela Platilová / Zdroj: PETROLmedia

PATŘÍ MEZI ZAŘÍZENÍ, BEZ KTERÝCH SE ŽÁDNÁ ČERPACÍ STANICE NEOBEJDE. ŘEČ JE O SKLADOVACÍCH NÁDRŽÍCH NA POHONNÉ HMOTY. PRO BEZPROBLÉMOVÝ CHOD PUMPY JE TŘEBA O TUTO SOUČÁST STANICE NÁLEŽITĚ PEČOVAT. I ZDE PLATÍ, ŽE ZANEDBÁVÁNÍ SE NEVYPLÁCÍ. ZREZIVĚLÁ NÁDRŽ PUMPAŘI JEN PŘIDÁ NA STAROSTECH.

INDIKACE MEZIPLÁŠŤOVÉHO PROSTORU

Na tuzemských čerpacích stanicích se většinou objevují podzemní skladovací nádrže. To znamená, že u takových nádrží nelze vizuálně kontrolovat jejich technický stav a zvláště možnost úniku pohonných hmot z nádrže do země. „Proto je nutná indikace úniku z meziplášťového prostoru nádrží – za předpokladu dvouplášťových nádrží. U jednoplášťových nádrží se předpokládá, že jsou uloženy v bunkru, nejsou zasypány, a proto je lze zevně alespoň částečně kontrolovat,“ říká Jiří Koutný ze společnosti Rohé ČR, která se věnuje výstavbě a servisu čerpacích stanic.

Pravidelná kontrola meziplášťového prostoru významně ovlivňuje životnost nádrží. Jako nejefektivnější metoda indikace meziplášťového prostoru se podle Koutného jeví natlakování prostoru mezi dvěma plášti nádrže upravovaným vzduchem tak, aby nedocházelo ke zbytečnému hromadění kondenzátu ze vzdušné vlhkosti v nepřístupném meziprostoru. „Tento systém zaručuje spolehlivou indikaci poškození jak vnějšího, tak i vnitřního pláště. Jiný systém používání sondy na přítomnost kapaliny v meziplášti nemusí zjistit poškození vnějšího pláště nádrže,“ dodává Koutný.

JINÉ SYSTÉMY KONTROLY

Přístroje na indikaci poklesu tlaku v meziplášti se musí pravidelně kontrolovat, i když samy signalizují správnost funkce. Obsluha čerpací stanice by je proto měla mít pod trvalým dohledem. „Neměly by být zavaleny přepravkami s nápoji někde v chodbě před skladem,“ uvádí příklad Koutný.

V rámci kontroly meziplášťového prostoru existují dva druhy systémů. Jedny monitorují meziplášťové prostory jednorázově a druhé tyto prostory kontrolují nepřetržitě. „Je důležité, aby bylo monitorování mezipláště nepřetržité,“ upozorňuje Jaroslav Bureš ze společnosti ACIS, která se zabývá servisem zařízení čerpacích stanic. Nádrže, které jsou kontrolovány jednorázově, je podle něho nutné kontrolovat, jako kdyby byly jednoplášťové.

Systémy, které monitorují meziplášť nepřetržitě, se dělí na přetlakové, podtlakové, kapalina se sondou, sondy na detekci kapaliny nebo páry. „Nejlepší z hlediska ochrany životního prostředí jsou systémy přetlakové a podtlakové,“ říká Bureš. „U těchto systémů lze předejít haváriím, protože nejen netěsnost indikují a hlásí, ale zároveň zabraňují úniku média. Hlídání kapalinou v případě porušení jednoho pláště způsobí buď vniknutí kapaliny do produktu, nebo únik kapaliny do životního prostředí.“ Přetlakové a podtlakové systémy podle Bureše vychází nejlépe i z hlediska vlivu na životnost nádrží: „Tyto systémy zabraňují vzdušné vlhkosti, aby na vnitřních stěnách probíhal korozivní proces. Hlídání sondou tomuto nezabrání.“

HROZÍ POKUTA AŽ MILION KORUN

Přetlakový systém však funguje bezchybně pouze v případě pravidelně prováděné kontroly a údržby. „Bohužel často se při servisních pracích na čerpacích stanicích setkáváme s podceňováním důležitosti tohoto zařízení,“ říká Karel Ulman ze společnosti BOS, která vyrábí nadzemní a podzemní nádrže. „Nezřídka je toto zařízení vypnuto nebo není vyměňována náplň, která vysouší vzduch, jímž se doplňuje tlak v meziplášti. Tím se do mezipláště dostává vzduch vlhký, což může výrazně snížit životnost nádrže.“

Pokud systém indikace těsnosti mezipláště nefunguje, může vyjít pokuta čerpadláře pěkně draho. „Pokud kontrolní orgány zjistí při kontrole, že kontrolní systém indikace těsnosti meziplášťového prostoru je nefunkční, případně zjistí netěsnosti nádrže, uloží za to pokutu. V rámci správního řízení se může pokuta podle vodního zákona pohybovat v rozmezí od 20 tisíc až po milion korun,“ uvedl Jindřich Kuběna z České inspekce životního prostředí.

SONDY PŘED KOROZÍ NÁDRŽ NEOCHRÁNÍ

Jiným způsobem monitorování meziplášťového prostoru je použití indikačních sond. „Ty však antikorozní ochranu mezipláště nádrže neřeší téměř vůbec, neboť i když je tento prostor naplněn po uložení na stavbě dusíkem, během montáže sond tento plyn unikne. V meziplášti nádrže je ve většině případů vlhký vzduch, který podporuje korozi nádrže,“ dodává Ulman.

Dříve se na ochranu mezipláště používala kapalinová signalizace. Indikační kapalina v meziplášťovém prostoru působila v takovém systému antikorozivně a zároveň zabraňovala přístupu kyslíku, který korozi napomáhá. Tento způsob kontroly nádrže byl velice kvalitní. „Od tohoto systému se začalo ve druhé polovině 90. let minulého století ustupovat z důvodu vyšší ceny, kterou ovlivňuje hlavně množství kapaliny nutné k zaplnění mezipláště,“ říká Ulman. „Tento argument ale není již v současné době pravdivý, protože moderní technologické postupy výroby nádrží snižují objem mezipláště na minimum. Přesto tento systém u nových čerpacích stanicích používá pouze malé množství renomovaných zahraničních firem.“

POZOR UŽ PŘI PROJEKTOVÁNÍ…

Již v přípravné fázi projektů čerpací stanice je důležité nechat si provést kvalitní průzkum podloží. „V rámci geologického průzkumu je třeba provést měření agresivity prostředí, vyskytujících se bludných proudů, podzemních hladin spodní vody a jejich agresivity. I čerpací stanice postavená takzvaně na zelené louce nemusí být v budoucnu bez problémů, pokud se tato měření podcení nebo vůbec neprovedou,“ říká Koutný. Nádrže se ukládají do hloubky asi čtyř metrů pod úroveň terénu. „Každý statik vám potvrdí, že pro práce v takovéto hloubce je již podrobný geologický průzkum nutností.“

Vliv na životnost nádrží pohonných hmot může mít už chyba při jejich ukládání do země. Takovou chybu může představovat opomnění zkontrolovat zásypový materiál, což je chyba poměrně častá. V projektu čerpací stanice by měla být předepsána zrnitost zásypového písku tak, aby při hutnění zásypů nedošlo k poškození izolací nádrží. Případně lze použít geotextilie.

… A UKLÁDÁNÍ NÁDRŽE

Výrobci izolují nádrže již při výrobě. Může se však stát, že při přepravě nádrží a jejich ukládání do úložiště dojde k poškození izolací. „Odpovědný dodavatel nádrží a montážní firma technologie by proto před každým uložením nádrže měli provést elektrojiskrovou zkoušku izolace nádrže přímo na staveništi po zvednutí nádrží jeřábem z kamionů. Při takovéto manipulaci s nádržemi se často zapomíná na bezpečnost práce, ohrazení pracoviště, zajištění nádrží a provádění prací vyškolenými pracovníky,“ říká Koutný.

Před zasypáním nádrže se vyplatí provést i tlakovou zkoušku nádrže, která upozorní na případné netěsnosti. „Za dobu asi 16 let a uložení několika set nádrží do země jsme se s takovou závadou setkali pouze jednou. A to ještě u zahraničního dodavatele,“ popisuje zkušenost Koutný. „Ke cti našich renomovaných výrobců nádrží patří to, že kvalita výrobků je na velmi dobré úrovni. Nic však nezmohou s kvalitně vyrobenou a zkontrolovanou nádrží proti stavební firmě, která na zásyp nádrží použije materiál z nejbližšího kamenolomu a výkopy všeho druhu.“

VLIV MÁ KVALITA IZOLACE NÁDRŽE

Velmi důležitým faktorem životnosti podzemních nádrží je kvalita vnější izolace nádrže. „Zde rozhoduje nejen použitý materiál, ale hlavně kvalita provedení a následná vizuální a jiskrová kontrola neprůbojnosti izolace napětím minimálně 14 kV,“ říká Ulman. Tato kontrola je nutná i po uložení nádrží na stavbě těsně před jejich zásypem. Stav izolace nádrží nejde po provedení zásypu, a tím i po celou dobu provozu čerpací stanice, kontrolovat. „Z praxe víme, že u nádrží, které byly vyndány při rekonstrukcích ze země a byly opatřeny kvalitní izolací, nebyl zaznamenán větší korozivní úbytek ani po třiceti a více letech provozu. Naopak při nekvalitní izolaci bylo nutné tyto nádrže měnit nebo opravovat již po deseti letech,“ vysvětluje Ulman.

Významná je také pravidelná těsnostní zkouška nádrží a defektoskopické měření síly stěn provozovaných nádrží. Ty odhalí možný korozivní úbytek, který by způsobil pozdější netěsnost. V případě zjištění závad lze poškozené místo v nádrži opravit, u většího rozsahu poškození se doporučuje vyvločkování nádrže, resp. montáž „třetího“ pláště.

Když má čerpací stanice nadzemní nádrž, měl by její provozovatel věnovat více pozornosti kvalitě a stavu ochranného nátěru nádrže. Hlavní význam nátěru totiž nespočívá v estetičnosti, ale v ochranné funkci.

ZANEDBÁVANÉ ODKALOVÁNÍ

Skladovacích nádrží se týká i jejich pravidelné odkalování, na které provozovatelé čerpaček často zapomínají. „Odkalování nádrží je často velmi zanedbávaným jevem u téměř všech čerpacích stanic. Argument, že ,naše paliva jsou tak vysoce kvalitní, že v nich nemůže být žádná voda‘, neobstojí,“ říká Ulman. Během manipulace se stopy vody a vodních par do nádrže dostanou, vlivem změny teplot zkondenzují a usazují se v nejnižší části dna nádrže. „Při kontrole nádrže následně bývá zjištěno, že právě tato část je korozí napadena nejvíce.“

Na minimálním počtu odkalování nádrží během roku se odborníci neshodují. Zatímco Ulman doporučuje odkalovat nádrže minimálně čtyřikrát ročně, podle jiných tak časté odkalování není nutné. „Empirické zkušenosti nám ukazují, že jako ideální se jeví odkalovat minimálně jedenkrát ročně,“ říká Bureš. Za ještě méně častější odkalování se vyslovuje Robert Nečas ze společnosti Baest, podle kterého by se odkalování mělo provádět minimálně jednou za dva roky. „Doporučujeme však provádět odkalení společně s periodickou prohlídkou strojní technologie jednou za rok,“ dodává Nečas.

Většina nádrží má problémy s korozí ve spodní třetině nádrže. „Z praxe mohu uvést, že i nádrže, které jsou mladší deseti let, jsou napadeny hloubkovou korozí. Nedávno jsme zaznamenali napadení do hloubky 5,5 milimetru a základní materiál nádrže měl tloušťku 7 milimetrů. Díky včasnému odhalení nedošlo k následným škodám,“ říká Bureš. „Obecně lze říci, že výdeji produktu smíchaného s malým nebo větším množstvím vody se nevyhne žádná čerpací stanice, která podceňuje nutnost pravidelného odkalování.“

VODA V PALIVOVÉ NÁDRŽI!

V případě opomíjení odkalování nádrží se může stát, že se voda ze skladovací nádrže ocitne až v palivové nádrži zákazníka. Čerpací stanice totiž vydávají pohonné hmoty i během stáčení pohonných hmot do skladovacích nádrží. „Pokud je v nádrži nějaké množství vody, stáčením se rozvíří a dostane se samozřejmě i do sacího potrubí,“ upozorňuje Bureš. Pak už zbývá vodě jen kousek, aby dosáhla palivové nádrže tankujícího vozidla. Následně může pumpař vlivem prodeje závadných paliv ztratit svou dobrou pověst.

Provozovatelé čerpacích stanic často namítají, že je v nádržích namontováno zařízení, které rozpoznává vodu. „Hlavní omyl tohoto názoru spočívá v tom, že zařízení je schopno indikovat přítomnost vody až od určitého sloupce – asi 1,5 až 2,0 centimetru v nádrži,“ upozorňuje Bureš. Takové množství už může způsobit výše uvedené problémy.

Odkalování se však neprovádí jen kvůli hrozbě nekvalitních pohonných hmot, respektive paliva smíchaného s vodou. Při odkalování se odstraňují i mechanické nečistoty, které mohou zanést sání filtrů výdejních stojanů a mohou zpomalit a ztížit chod čerpadel.

POUŽÍVÁNY ZAKÁZANÉ MĚŘICÍ TYČE

Častým nešvarem je, že jsou zkoušky skladovacích nádrží prováděny jen „naoko“. „Fyzická kontrola uvnitř nádrže, zkoušky těsnosti a defektoskopie jsou v některých případech prováděny jen napsáním protokolu. To je neomluvitelný hazard,“ varuje Miloslav Anelt ze společnosti Kalibra, která se zabývá kalibrací nádrží. „Pracovník, který provede vnitřní kontrolu nádrže a dokonce i defektoskopickou kontrolu bez vyprázdnění a vyčištění nádrže, by měl být nominován na Nobelovou cenu. Provozovatel čerpací stanice, který takový způsob provedení revize požaduje, nemůže u svých podřízených požívat žádné úcty, natož požadovat plnění pracovních povinností.“

Mnozí provozovatelé pump dodnes používají měřící zařízení, která jsou už zakázaná. „Ještě na počátku března 2009 drtivá většina z celkového počtu téměř 3 600 veřejných a více jak 1 800 neveřejných čerpacích stanic používá zakázané hliníkové měřicí tyče,“ říká Anelt. „Z těchto hrubých odhadů vyplývá, že více jak 5 000 čerpacích stanic porušuje nařízení vlády. O této záležitosti byla přitom informována poměrně velká část čerpadlářské veřejnosti jak v PETROLmagazínu a na PETROLsummitech 2007 a 2008, tak i přímým kontaktem s některými společnostmi. Totální ignorace platných předpisů ale zvítězila. Snaha státních orgánů snížit rizika havárií, požárů a úrazů je nazývána, státní šikanou‘,“ upozorňuje Anelt.

NAPIŠTE NÁM

Opište prosím následující bezpečnostní kód do pole pod kódem:

Další vzdělávání personálu a manažerů obchodů typu convenience, reg. č. CZ.1.07/3.2.11/03.0071

© 2014 - 2019 CONVENIENCE - Všechna práva vyhrazena.  |  Redakční systém i-servis.cz